MČR Plesových choreografií,

MČR v choreografii polky

a MČR v párové polce Chrudim 2005

Tak jsme se zúčastnili další akce, ze které jsme si (alespoň doufáme) přivezli další cenné zkušenosti. Jsme mistry ČR v choreografii polky, a pokud chcete vědět, jaké jsou naše dojmy a jak to všechno vlastně probíhalo, čtěte dál.

Přijeli jsme "celkem načas". Šatna byla jako vždy složená z několika stolů s cedulkou TK Chvaletice, nicméně to přeci není to hlavní. Během strategického rozmisťováni věcí a rozvěšování pomačkaných šatů jsme si stačili povšimnout, že dole už jedou naplno prostorové zkoušky, takže jsme se bleskově převlékli a dle rozkazu jsme se přemístili dolů hlídat prostor, který nám v průběhu dopoledne měl být také propůjčen.

Stáli jsme tam a dívali se na působivou latinskou formaci, mimochodem byla vážně pikantní, (z pochopitelných důvodů nemohu prozradit, jakou měla klubovou příslušnost, nebudu přece dělat reklamu konkurenci ), už jsme začínali mít protažené obličeje. Naštěstí brzy došlo na nás a veškeré pochybnosti se nám nutně musely vykouřit z hlavy. Jako obvykle generálka nevypadala nejlíp, nevím, jestli novým prostorem, ale to není moc pravděpodobné, protože jsme na chrudimském parketě tančili tento rok několikrát se STT formací. Asi spíš zapůsobily nervy. V tu chvíli jsme byli všichni pěkně ztuhlí a to se toho moc zatančit nedá. Ale nějak to proběhlo. A dokonce i "naši bažanti" , nebo-li TK Chvaletice-B, se činili a musím říct , že to vůbec nevypadalo špatně. Potom začalo naše plánování, co s česáním, líčením, kdo se o co postará a prostě takový normální zmatek. Bylo něco kolem jedenácté a lidičky se začali rozcházet na oběd. Samozřejmě tu pro silné nátury pořád byla možnost zhlédnout prostorové zkoušky konkurenčních klubů. Po "o" jsme se šli občerstvit do parku k vodě, a pak začal ten parádní skluz, který máme všichni tak rádi. Česat, líčit, rozdat šaty, doplňky….nu, jako vždycky všechno na poslední chvíli. Ostatně stejně jako vždycky jsme to opět zvládli.

Kolem 14:00 začala "všechna ta sláva" Nejprve společný nástup, nezbytné představování a potom oficiální zahájení soutěže. V prvním kole jsme šli jako 5. se STT a 9. s LAT, takže žádná legrace. Museli jsme docela dost spěchat, během chvíle se převléknout do latinského oblečení a hlavně se přeladit do latinských rytmů.

Odvedli jsme kus práce a bylo to vidět. Poslední trénink před Chrudimí se makalo a všichni jsme si zřejmě uvědomili, že pohoda skončila, a ujasnili jsme si, o co nám vlastně jde.

Mně osobně se takhle nikdy netančilo, byla jsem neskutečně uvolněná a pohyb, jako by ze mě sám vyplýval, žádné křeče, prostě dokonale přirozený tanec. Pak přišla chvíle čekání na výsledky a mezitím šla většina z nás na soutěž párové polky. Mohli jsme se tak zúčastnit MČR nejen za formaci. Mimochodem Jára s Míšou skončili čtvrtí, a to je celkem ke konkurenci velmi pěkný výsledek.

K překvapení všech jsme postoupili s "latinou" i se "standardem" , ale čekala nás větší honička než předtím, protože mezi oběma našimi formacemi měly být jen dvě cizí. Ale zvládli jsme to, rychlé převlékání je ostatně naše specialita. Následovala opět spousta času na jídlo, upravování a relaxaci. Finále začínalo kolem 20:00.

Tančili jsme jenom Mozaiku, ale byla vystřižená úplně bezvadně. Pan Beneš tleskal a Daně se leskly oči, byl to úžasný pocit, vidět obzvlášť od nich tu zářící spokojenost. Lidičky tleskali jak diví a my jsme si užívali ty minuty na parketě.

Ihned poté jsme běželi nahoru, vymódit se na polku. To byla teprve zábava. K bohatě nalíčeným očím vypadala blonďatá paruka dokonale. Na krku tylové růže, červeno-černé šatičky, černé síťované punčocháče a dlouhé černé rukavice, nu, vypadali jsme vážně jak hollywoodské divy, ale to byl účel, ta naše polka se přece jmenuje "Holky z Hollywoodu" . Když sem se viděla v zrcadle, říkala jsem si, tak teď to bude buď a nebo. Buď to bude porota považovat za naprosto nechutné a obscénní ztvárnění tradičního českého tance, nebo vyhrajeme na celé čáře, protože je to bude bavit.

Koukali po nás věru zajímavě, po dobu nástupu i potom. Ale opřeli jsme se do toho, zahráli si tu roli naplno, a tak nám to vyšlo. Když vyhlásili druhé místo, vyhrkly mi slzy, byl to nádherný pocit. STT nám nedopadl, ale to je prostě subjektivní výběr. Já osobně si myslím, že srovnávat kankán nebo polonézu z Rusalky s Mozaikou je nesmysl, každé vystoupení je o něčem úplně jiném, jako kdybyste si museli vybrat mezi červenou a modrou. LAT skončila 11. ale byli jsme spokojení.

Ještě jeden moment bych chtěla vyzdvihnout. Když se rozdaly poslední ceny, postavili jsme se my, jakožto mistři v choreografii polky, víly paní Karasové, co vyhráli plesovky a pár, který vyhrál sólo polku, dopředu a zazněla státní hymna. Byl to tak mocný pocit, že to nedokážu popsat. Hymna hrála i kvůli nám a na naší počest, bylo to ohromující. Kolem 23:00 jsme odjížděli spokojeni a příjemně, alespoň u mě příjemně, unaveni domů. Takhle nějak to probíhalo, nic extra, ale nic obyčejného…děkujeme Daně i Petrovi, že nám umožnili a stále umožňují prožívat takové chvíle a malý vzkaz pro naše trenéry: Máme vás moc rádi!

autor: Andrea Kobrlová